Přeštěnice 2008 byly jednoznačně zlomové a historické a to hned z několika důvodů. Zaprvé se pořadatelům podařil smazat každoroční, někdy až dvouhodinový programový skluz. Jednoznačně tomu nahrál celý koncept harmonogramu, jenž prakticky nenechal diváky v klidu, jelikož okamžitě po ukončení hraní na hlavním podiu se mohli návštěvníci vrhnout k jednomu ze dvou menších a poslechnout si trochu měně známé, nebo ne přímo mainstreamové kapely.
Mezi tím se na Blue stage rychle přestavovalo a většinou se povedlo připravit další skupinu ještě před vypršením vlastního času na zvukovku. Proto jsme si užili festival prakticky bez významnějších časových posunů, což tedy bylo ve finále kvitováno všemi stranami jako vysoce pozitivní.
Druhé velké plus bych viděl v tom, že letos konečně naplno zapůsobil hlavní headliner. Samozřejmě, že festival není jen o jedné kapele a spousta diváků si vybere ten svůj „tahák“ i mezi ne tak propagovanými skupinami, ale co si budeme nalhávat, KARAMELO SANTO byl vrchol všech osmi ročníků festivalu. Porovnejte si například vystoupení Němců 4LYN před dvěma roky, kdy stály u podia sotva 4 řady fanoušků, jinak se všichni tak nějak povalovali po trávě. Letos se ale ve 22:15 nashromáždilo přes 2500 návštěvníků před hlavní podium, aby byli během několika minut vtaženi do neskutečné show těchto osmi Argentinců a aby se celé jejich vystoupení pohupovali ve ska-latino rytmech s velkým úsměvem na rtech. Podle mého názoru byla kapela Karamelo Santo zatím nejlepším kouskem, co přeštěnický fest za svou historii nabídl a snad tedy konečně se prolomila smůla se zahraničními headlinery, se kterou se organizátoři často setkávali.
Další změnou bylo rozjetí Black and White stage, která nabídla jak alternativní projekty, tak lokální kapely, ale i divadelní a taneční vystoupení. Navíc sloužila jako stan pro afterparty, které se návštěvníci předchozích ročníků často domáhali. Největším přínosem třetího podia byl ale vlastně ten samotný stan. Po páteční průtrži mračen, kdy se muselo hlavní podium odstavit, bylo totiž ohroženo vystoupení italské kapely Exilia, která se také řadila mezi největší taháky festu a na kterou podle ohlasů návštěvníků přijela spousta lidí. Po dlouhém hledání možného řešení ale organizátoři obrátili svůj zrak právě ke třetí (suché) stage, takže mohla Exilia se zhruba hodinovým zpožděním na Black and White vystoupit a i tento koncert se zapíše do historie, jelikož jeho klubová atmosféra a energie, která se ve stanu držela, a navíc výkon Italů byly možná ještě lepší, než kdyby kapela hrála po jedné ranní na hlavní Blue stage.
Shrnul bych tedy ten historický význam asi tak. Od samého počátku festival rostl a rostl. Přesunul se z Milevska do Přeštěnic a jeho zvětšování se završilo v roce 2006, kdy jak přehnaně velká stage, tak již výše zmíněný headliner dá se říct, nezafungovali. Po tomto určitém nezdaru bylo těžké nějak pokračovat. Loňský ročník bych tedy nazval, jako takové hledání festivalové identy, která byla zřejmě nalezena. Letos ale udělaly Přeštěnice jednoznačný a rázný krok dopředu a jasně si vytyčily směry a cíle svého působení.
Ohledně vlastních jednotlivých koncertů kapel musím na prvním místě uvést již zmíněné headlinery Kramelo Santo, kteří si publikum okamžitě podmanili jak svým přístupem, tak hlavně hudbou proloženou skákáním a pobíháním po podiu a neustálou komunikací s publikem, která si zaslouží jedničkou s velkou hvězdou. Ve chvíli, kdy tedy kotel sahal až ke zvukařově kabině, bylo jasné, že tohle bude nezapomenutelný koncert. Někde mezi naprosto dokonalým a nejlepším bych potom směroval to klubové peklo na kapelu Exilia ve 2 hodiny ráno na Black and White. Dále bych na stejnou, řekněme stříbrnou úroveň zařadil vystoupení kapel Vypsaná Fixa, Jaksi Taksi, Sto zvířat, UDG, Oz One a třeba i Totální Nasazení, kteří už v odpoledním čase rozdováděli celý festival. Velkým spektáklem pak byla vystoupení třeba táborských Sunshine, ostravských Kryštof, nebo punkrockerů Green frog feet, kteří podle mne zahráli nejlepší koncert za jejich „přeštěnické působení“, který byl navíc okořeněn natáčením živého DVD. Na dalších scénách jednoznačně zapůsobily jistoty, jako Peshata, Ticho de Pre Cupé BAND, ZNC nebo Volant. Z Orange stage stojí ale jistě za vypíchnutí rakouští Defcon, Charlie Streight a poté Bohemian Acustic Music, kdy bych všechny tyto kapely řadil mezi letošní objevy festivalu. Největším zklamáním se tak stala bouřka, která v pátek večer nemile ukončila hraní Wohnoutů, kterým navíc déšť poničil aparaturu a tudíž bylo dohrání setu prakticky nemožné. Jinak bylo počasí až na výjimky relativně příznivé.
Co se ještě zázemí pro návštěvníky týká i letos si myslím, že to byl krok dopředu. Jak už jsem někde zaznamenal, příjemné byly levnější klobásy a celkově rozšířená nabídka stravování, kdy se hitem stala ráno pojízdná kavárna, večer pak vietnamské nudle. Cena piva byla podle mne na stabilní festivalové úrovni, kdy 28 za půl litru je celkem únosná částka. Za velké plus potom považuji Gambrinus městečko zábavy, horolezeckou stěnu, nebo to „točící se zařízení“ na straně areálu, které z bezpečné vzdálenosti vypadalo velmi zajímavě.
Shrnuto a podtrženo, 8. ročník Přeštěnic byl opravdu legendární a plný velkých zážitků. Letos festival nalezl a v plné kráse předvedl svou novou tvář, přejme si jen, aby za rok se za rok tahle tvář rozzářila nadšeným úsměvem.
Kuba Kajtman